Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Košt v Lovosicích

13. září 2018 v 14:31 | Evas |  Výjezdní akce
Poslední sobotu v červenci se v Lovosicích konal Košt vín z Lovosic a okolí, který byl pěknou tečkou za naším týdenním pobytem v Žalhosticích. Akce se konala v historickém sklepení Pfannschmidtovy vily, budovy z roku 1887 postavené Franzem Pfannschmidtem, velkostatkářem a tehdejším starostou Lovosic a členem významné rodiny, která tehdy hospodařila i na zdejších vinicích. Členité podzemní prostory s hliněnou podlahou podobné akci opravdu sluší. Zúčastnilo se pět vinařství plus jeden bonusový mikrovinař, každé vinařství mělo svůj vlastní "pokojíček", ve velkém sále se pak dalo posadit k dlouhým stolům a poslechnout si postupně několik kapel - hlavní hvězdu večera, Luboše Pospíšila, jsem už bohužel nezastihla, museli jsme jet s mrnětem na večerníčka ;) Už si ani nepamatuju, jaké bylo vstupné, myslím, že 150 korun. V ceně byla OIVka s logem a seznam vín k ochutnání, za vzorky se platilo žetony. Byla to taková ta plastová kolečka do nákupních vozíků, docela dobře se s nimi manipulovalo, takže na systém si nemůžu stěžovat. Možnost něco sníst byla jak ve sklepení (spíš studená kuchyně), tak na nádvoří (teplá jídla a pivo z Žatce), kde bylo i další posezení. Byla to veskrze příjemná akce, lidí tak akorát, sklep nabízel úkryt před vedrem i náhlým lijákem (pravda, trochu do něj zatékalo, ale to po mnoha dnech vražedných veder nikomu nevadilo).



Poznámky k vínům mám v tristním stavu, vína jsem pila v poklusu při marné snaze dohonit synka. Tak členitý prostor plný výklenků, schodů a volně položených kabelů byl pro něj opravdovou výzvou, hliněná podlaha je mu jevila jako ideální povrch pro lezení po kolenou s autíčkem a následné přejíždění dotyčným zabláceným autem po mé růžové sukni. Pokud jste někdo zahlédli nějaké fotky z akce, nebo jste se jí přímo zúčastnili, tak zpocená osoba v uválené zmuchlané sukni nebyl prosím opilý bezdomovec, ale relativně střízlivá já.


Aspoň na chvíli mě zachránilo synovo zaujetí slanými krekry u stolu vinařství Pavla Hrabkovského (Velké Žernoseky). A já tu mohla aspoň ochutnat dobrý minerální Müller Thurgau 2017 a povedený Mopr téhož ročníku. Bavil mě i divočejší Dornfelder 2017 a poněkud "koženě" animální, ale proměnlivé a zábavné Svatovavřinecké 2016. Líbilo se mi o chlup víc než vavřinec téhož ročníku z Vinařství Sv. Tomáše (Malé Žernoseky), které bylo taky dobře pitné, příjemné kořeněné, ale takové spořádanější a učesanější. Od Tomáše se mi líbila i trojice suchých vín ročníku 2017 Pinot Gris, Pinot Noir Klaret a jejich kupáž pojmenovaná na počest rodiny, o níž byla řeč v úvodu a která se o zdejší vinařství dost zasloužila, Pfannschmidt 2017.



Ač od naší návštěvy ve vinařství Charlie - Vinum Celebratum uplynuly jen dva dny, vynechat jsme ho nemohli - vína Karla Stejskala seděla našemu vkusu z celé akce nejvíc a bylo jasné, že hned tak se k nim zase nedostaneme. Tak jsme tu utratili žetony, které nám nakonec zbyly. Detailnější povídání o jeho vínech je tady. Bavila mě tři vína, která nabízel k ochutnání onen bonusový vinař, Michal Závada z Lovosic. Pochopila jsem, že byl jedním z pořadatelů akce a výroba vína v duchu naturálního vinařství bez zbytečné chemie je vlastně jen koníčkem. Velmi se mi líbil Muškát 2017 (Muškát moravský + Muscaris), krásně osvěžující, jemně perlící víno, živé, šťavnaté, úžasně pitné, do tehdejšího vedra jako dělané. Povedený byl i oranžový Souvignier gris 2017 (bílá odrůda nedávno vyšlechtěná v Německu z Cabernetu Sauvignonu a Bronneru), živý, pěkně strukturovaný, s příjemnou ovocně-kořeněnou a lehce podzimně melancholickou chutí a pěknou kyselinou. Červené víno Rondo 2017 nebylo špatné, pilo se příjemně, mělo pěknou vůni, ale trochu mi v něm chyběly kyseliny, což byl možná jen dojem po pěkně šťavnatém muškátu a krásně živé oranžádě. Zajímavé je, že výše zmíněná odrůda Bronner byla vyšlechtěná křížením odrůd Merzling a GM6494, jejímž "otcem" je profesor Kraus. A právě z nejkvalitnějších sazenic GM6494 byla v Německu vytvořena odrůda Rondo. Michal Závada zvolil tyto odrůdy pro jejich odolnost a kvůli vyšší nadmořské výšce své vinice (400 m, nedaleko Milešovky).


Vinař Pavel Bulín z Malých Žernosek mě nějak nenavnadil už seznamem převážně polosladkých vín a definitivně odehnal příliš bodrým pokřikováním a jízlivostmi na adresu naturálních vinařů. Ochutnala jsem jen Burgundské modré 2015 a 2016, jedno z nich (mám dojem, že ročník 2016) ležel v nových sudech, jedno ve starších. To z nových sudů bylo "nasudované" až moc, dřevo příliš zakrývalo projev vína. Burgundské ze starších sudů se mi docela líbilo, bylo odrůdové, srovnané, mělo příjemnou ovocnou chuť, dobrou délku.









U stolu Žernoseckého vinařství jsme suchá vína prolítli jen tak letem světem, protože už jsme měli nakoupené nějaké lahve z předchozích dní, na které se hodlám mrknout v klidu doma. Produkce tohoto vinařství se mi zdála vyrovnaná, všechny ochutnané vzorky byly fajn, milerka, mopr, ryzlink - všechno povedená, dobře pitná odrůdová vína. Kromě nich se mi líbilo růžové cuvée Svatovavřinecké + Dornfelder 2016, červená vína se mi zdála ve srovnání s bílou produkcí poněkud slabší.

Když jsem ubytování objednávala, ani jsem netušila, že nám tu na rozloučenou uspořádají košt :) Bylo to moc fajn. Do Lovosic je to z Prahy kousek, bude-li další ročník, s radostí bych zase přijela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama