Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Na Vrbicu pro opicu

11. prosince 2018 v 12:35 | Evas |  Výjezdní akce
Ani tentokrát nepůjde o nějaký detailní degustační rozbor, ostatně nebyli jsme na Vrbici z vědeckých důvodů, ale na kratičké dovolené se vším, co k tomu patří - nic neřešit, nic nedělat, nikam se nehnat a hlavně nic nemuset. Ale chtěla bych tu projevit radost z toho, že trend letních služeb v otevřených sklepech se úspěšně šíří vinařskými obcemi (začali s tím zřejmě vinaři ve Velkých Bílovicích, ne?). Ještě před pár lety, když člověk přijel do vinařského kraje a neměl tu drzost se někam nepozván dobývat, nebo obvolávat zdejší vinaře a vnucovat se jim do sklepů, měl smolíka. Všechno zabedněno, nikde ani noha, obecní vinotéka zrušená. Držení služeb ve vinařstvích tak, aby člověk vždycky našel aspoň nějaké vinařství otevřené, a hlavně aby věděl, kde ho hledat a co ho tam zhruba očekává, je výborný nápad. A i na Vrbici, pohlednicové vinařské obci, se tohoto nápadu naštěstí chytli. Akci s postupným otvíráním sklepů tu místní vinaři nazvali Na Vrbicu pro opicu, na vývěsce nedaleko od kostela najdete seznam, kdy má kdo otevřeno, a mapku, jak se tam dostat, a můžete vyrazit.





Otevřeno mají vždy dvě vinařství. V půlce srpna to byla vinařství Bařina a MITOMA. V rodinném vinařství Bařinových jsme narazili na sympatického pana vinaře, se kterým se dalo v pohodě domluvit na průřezové degustaci s menšími vzorky než je decka, a veselé cyklisty. Ochutnali jsme tu příjemná svěží suchá (sladká jsme vynechali) bílá vína (utkvěl příjemně pitný veltlín) a velice pěkné kořeněné a výrazné cuvée Cabernet Sauvignon + Merlot 2015, které jsme si spolu s příjemným Svatovavřineckým 2016 odnesli i na večerní popíjení. Ve vinařství MITOMA (tedy v reprezentačním sklepě, nikoliv výrobně) jsme byli taky pěkně uvítáni a ochutnali jsme hromadu vzorků, ale... jak to říct? Zkrátka úplně všechny zcela mimo můj vkus. Dál bych to nechala bez poznámek.



Kromě těchto sklepů otevřených podle oficiálního jízdního řádu, měli otevřeno i naši domácí, rodinné vinařství Fridrichovi a Trtkovi. Tady se mi líbila hlavně bílá vína, lehká, vysloveně letní, svěží, vlastně i Modrý Portugal sednul do tehdejšího horkého počasí velmi pěkně. Posezení u jejich sklepa bylo pořád obsazené a zdálo se, že lidi nikam nespěchají. Ostatně my jsme se tu taky zastavili i druhý den :) A dokonce jeden z cyklistů přijel až z mé rodní vísky (před Lóčákáma prostě člověk neuteče)!



A protože jsme pořád zevlovali venku, měli jsme štěstí na dvě náhodná setkání - když jsme se jedno odpoledne strašně dlouho motali jednomu vinařství na zápraží, protože tam měli neuvěřitelně zajímavý schod, který bylo třeba na plastové motorce vyjet a sjet nejmíň padesátkrát, nevydrželi to pan a paní Michnovi a vyšli ven se skleničkou - tak se chvíli staral tatínek a já jsem mrkla do sklepa a něco ochutnala. Už nevím co všechno, dvě lahve jsme si pak odnesli na večer, ale bylo to fajn setkání. A pak jsme se jen tak procházeli a najednou.. kdo to tam vyplachuje demižóny? Není to pocestný Richard Stávek? Je to Richard Stávek! Spěchal, ale i tak jsme ochutnali ještě i Ryšáka. A takhle se žije na Vrbici!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama