Evas bloguje, aneb když ženská mluví o víně.


Oranžové domácí ochutnávání

30. dubna 2019 v 10:52 | Evas |  Slepice aneb slepé degustace
Tak prý naše domácí slepé jarní a podzimní degustace s obvyklou partou pořádáme už deset let! Každý rok jsme sice nestihli uspořádat dvě kola, i tak se ale bude počet těchto setkání blížit dvacítce. I proto je čím dál těžší vymyslet téma a některé odrůdy už jsme tudíž už ochutnávali podruhé. Letos jsme vymysleli, že slepému pitvání podrobíme vína oranžová, ačkoliv je to kategorie dost neurčitá a nejednoznačná. Pár vzorků jsme přikoupili, ale jinak jsme čerpali převážně z vlastních, často už dosti letitých zásob. Program byl tradiční: v pátek večer ochutnávání z anonymizovaných lahví, pomlaskávání, srkání, vzájemné ovlivňování, přtakávání i nesouhlas, divení se, pohoršování i rozplývání se nad krásou vín, nejisté pokusy o uhádnutí, co máme ve sklenici. Poté odtajnění a volné popíjení jak právě odhalených vzorků, tak něčeho "pro změnu" a následující večer další ochutnávání a kecání o všem a o ničem. Deseti léty osvědčený model prostě není třeba měnit! Až na to, že čím dál víc se nám mezi ochutnávaná vína vtírá pivo. Po dvoudenní akci tentokrát zůstalo mnohem víc prázdných pivních lahví než lahví od vína :)




Začnu rovnou tím nejlepším: Špigle & Bočky 2012 od Richarda Stávka je cuvée mnoha bílých odrůd vyrobené klasicky "stávkovským" postupem - hrozny i s třapinami byly podrceny šlapáním, kvašení se rozjelo spontánně a macerace na slupkách trvala přes dva týdny. Po vylisování na ručním lisu bylo víno stočeno do dubového a akátového sudu, ze kterých bylo stočeno přes plátek síry zhruba po roce do kameniny. Po dalším několikaměsíčním odpočinku pak bylo nalahvováno bez čiření, filtrace nebo přidávání síry. A pak X let leželo v mojí ledničce :)


Má opravu krásnou oranžovou barvu a boží barevnou vůni pomerančů, zralého ovoce, bylinek, ořechů, kůry a spadaného listí. Chuť je plná a živá, svěží, lehce svíravá, stále s pěknou pevnou kyselinou, úžasně pitná, zdravá, lahodná. Zkrátka boží víno, pro mě etalon oranžovosti.



Když k tomu přičtu fakt, že i obě další zúčastněná vína Richarda Stávka patřila k těm nejlepším, je jasné, že vinař z Němčiček je tentokrát jednoznačným vítězem degustace. Oranžák 2014 je taktéž cuvée mnoha odrůd, tentokrát z tratí Veselý a Špigle a Bočky. Má pěknou jasnou oranžovou barvu, mladistvou ovocitě-bylinkovou vůni se svěžím citrusovým nádechem a příjemnou živou chuť s dlouhou svěží dochutí. Má v sobě takovou lehkonohou, samozřejmou eleganci a moc dobře se pije. Kolberg 2015 (Ryzlink vlašský) má měděnou barvu a proměnlivou, lehce botrytickou vůni zralých jablíček, medu a propolisu, výraznou kyselinu, pecičkovou chuť s lehce svíravou tříslovinou, dlouhou dochuť. Je to víno proměnlivé, lehce nervózní, živé, zábavné a velmi snadno pitné.






Jak už jsem psala v úvodu, oranžové víno je kategorie dost nejednoznačná, takže rozhodování, co do degustace zařadit, se občas odehrávalo takto: "Myslíš, že tohle je jako oranžáda?" "Nevím, asi jo." "Tak to tam dáme." Tak se nám mezi oranžové hráče zatoulalo i Cuvée Linda 2017 Tomáše Čačíka, zřejmě proto, že nemá etiketu v barvě žluté jako bílá vína, ani červené jako červená vína, ale v barvě "něco mezi" jako vína, která skutečně označená jako oranžová jsou. Tohle víno, ač pěkné, krásně minerální, elegantní a výborně pitné, sem ale moc nepatří. Čačíkův 77 Ryzlink vlašský 2016 ležel dva roky na kalech a nalahvováno bylo pouze 77 kusů. Víno má světle slámovou barvu s lehkým kalným závojem, svěží chladnou vůni s květinovým nádechem a výrazně minerální chladivou, ovocitě-mandlovou chuť s delší citrusovou dochutí. Příjemné a velmi pitné víno. A od Čačíků ještě pet-nat Sauvignon 2018. Měl tmavě žlutou barvu a vůní i chutí připomínal bezový sirup tak jednoznačně, že snad byl bezovější než celý bezový keř! Květy, listy, polámané větvičky, to vše ve velmi koncentrované podobě. Jen po cukru ani památky :) Zábavné pití.


Ač už trochu poznamenán stářím, moc se mi líbil Pinot Blanc 2010 Dalibora Osičky. Maceroval se na slupkách 48 hodin, na kalech potom ležel 30 měsíců a dále potom ležel v dubovém sudu, do lahve šel až pátým rokem. Má světlejší, spíš měděnou barvu, nasládlou, kořeněnou madeirovou vůni se stopami medu a propolisu a šťavnatou, zralou chuť evokující podzim. Je výrazně oxidativní, staré, už trochu tenčí než ho pamatuji, ale pořád moc dobré, mám prostě pro vína Dalibora Osičky slabost.


Když jsme u pet-natu, akce se zúčastnil ještě jeden: Mladý Punk 2018 Tramín červený z Vinných sklepů Kutná Hora. Ten zase barvou, vůní i chutí připomínal růžový grep natolik, až to bylo vtipné. Výrazněji perlil než ten Čačíkův a vizuálně působil lákavěji, ale jinak mi vůbec neseděl, mentolový nádech ve vůni mi připomínal Alpu a vražedný alkohol 14,5 % pálil v krku jako čert (anebo ta zmíněná Alpa).


Z české oblasti jsme ochutnali i další víno, Warum Nicht?! 2017 lovosického vinaře Karla Stejskala (Vinum Celebratum). Směs Pinot Gris + Tramín z trati Pod Lovošem měl krásně oranžovou barvu a k rozdýchnutí potřeboval víc času než pár desítek minut. Při degustaci měl nevýraznou, neurčitou vůni, takové "běžné růžové" a chuti dominovala kyselina jak ... no jak cyp prostě, to se nedá říct jinak. Málokdy se stane, pokud se to vůbec někdy stalo, že se mi zdá kyselina příliš vysoká. Tentokrát ale jo. Víno ale chtělo jen víc času. Otevřené lahve zůstaly ve správě naší domácnosti, takže jsme je mohli dál sledovat a bylo jasné, že tohle víno jsme měli otevřít aspoň den předem, ne-li dva. Postupně se ve vůni objevily podzimní ořechové tóny a pomerančová kůra, v chuti bylinky, drsnější tříslovina, pomeranč. Kyselina zůstala :) Pořád dost divočina, ale oproti prvním hodinám po otevření s aspoň nějak popsatelnou charakteristikou.


Když jsme téma vymysleli, zahrnovalo takový skrytý nevyřčený plán nakoupit i několik "oranžád", které se na téhle vlně jen vezou, takových těch od velkoproducentů, kteří na přání vyrobí cokoliv, je-li zájem, třeba i oranžové. A že si jim jako budeme smát a bavit se na jejich účet, děsná bžunda bude. Tak úplně to teda neklaplo, vzorků se sešlo málo a v drtivé většině to byly ověřené kusy z letitých nasyslených zásob. Takže adepta na vtipkování jsme měli jen jednoho: Orange Wine Cuvée 2016 z Víno Hruška z Blatničky. No a pěkně nám sklaplo, vážení. Víno bylo moc dobré, všichni zúčastnění ho pochválili a vydrželo ve výborné kondici několik dní stejně jako třeba vína Richarda Stávka. Jedná se o cuvée 70 % Rulandské šedé, 30 % Sauvignon z trati Horky (Zlechov), které leželo 5 týdnů na slupkách a poté 6 měsíců na kvasnicích v dubovém sudu. Má barvu cibulové slupky a elegantní nevtíravou vůni pomeranče a bylinek a srovnanou, pevnou chuť s příjemným náznakem grepové hořčiny v solidně dlouhé dochuti, je kulaté, plné, lehce minerální. Prostě dobré. Tak. Předsudkům zdar! :)
Díky, přátelé! Bylo to jako vždycky moc fajn, těším se na další kolo!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 30. dubna 2019 v 11:03 | Reagovat

to musí být určitě dobré

ráda bych tě/vás pozvala na svůj blog
děkuji

2 Martin Martin | E-mail | 30. dubna 2019 v 20:14 | Reagovat

Asi bych doporučil suchý oranžový Tramín od Petra Kočaříka z Čejkovic,výborný,voňavý a rozpoznatelný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama